Co je keynesiánská ekonomie a jak popisuje hospodářskou recesi
Makroekonomie je věda, která se dělí na řadu podobných i velmi odlišných směrů. Jedním z nich je i novokeynesiánství, resp. keynesiánská ekonomie.
Jak popisuje keynesiánská ekonomie hospodářskou recesi
Podle zastánců keynesiánské ekonomie je hospodářská krize způsobena vychýlením z obchodní strategie fungování tržní ekonomiky, tedy konkrétně tzv. „teorie efektivních trhů“, na něž mají vliv kurzy cenných papírů se všemi možnými zisky, ale i riziky, a ruku v ruce s tím tržní ceny akcií.
Reálná hodnota zboží či služeb je tedy dána zejména obchodovatelností na trhu, a právě proto je její vývoj vždy nepředvídatelný. Je to celkem logické, neboť tu máme tzv. lidský faktor, psychologii lidské mysli, u níž nelze předpokládat se stoprocentní přesností, o jaké zboží a služby bude zájem. V jisté humorné nadsázce se o tom zmínil Jean Paul Belmondo ve filmu „Bezva finta“, kde to popsal výrazem „ten zatracenej lidskej faktor“.
I proto se říká, že keynesiánští ekonomové většinou zastávají názor řízeného tržního hospodářství a ospravedlňují zásahy státu, převážně ve veřejném sektoru a v době recese.
Přidejte se do uzavřené trading/investiční skupiny na Discordu!
Investuj se mnou 🙂
Stagnující úprava cen – kupříkladu úprava (zvýšení či snížení) cen by se musela provádět u všech firem současně, a to centrálně z jednoho bodu. Jinak bude vždy docházet k tomu, že v každé firmě se budou měnit ceny v různém časovém období, i když to mohou být intervaly řekněme v řádu týdnů. To má pak za následek problémy např. v úbytku počtu zákazníků.
Jistou roli tu hraje i zmiňovaná psychologie, protože žádná z firem si nepřeje zvyšovat ceny mezi prvními zcela logicky, neboť jí hrozí odliv příznivců, kteří budou poptávat zboží a služby jinde.
Zastánci novokeynesiánství také předpokládají, že hospodářská krize (recese) je právě mimo jiné následkem nepružného zvyšování či snižování cen, které neprobíhá centrálně nebo koordinovaně. Celá pointa tohoto příběhu spočívá v tom, že pohyb cen na trhu není řízený a plánovaný sjednoceným způsobem tak, že se všechny firmy dohodnou na přesném společném postupu, ale že každá firma si tvoří cenovou politiku po svém.
To také může být významným důvodem k zásahům státu do fungování tržní ekonomiky, např. pomocí tzv. fiskální politiky, tedy kupříkladu úpravou daní či státního rozpočtu včetně veřejných výdajů apod.
Dostáváme se tím ovšem i do bodu, kdy lze také popřít princip tržní ekonomiky a navodit jednodušší model tzv. centrální výroby, kdy si firmy nekonkurují, ale spolupracují na společném výsledku (projektech a výrobcích či službách) a přerozdělování bohatství.
Podmínkou ovšem je uvědomění majitelů a zaměstnanců firem a touha pracovat na prosperitě celku ve vzájemné jednotě. V jistém slova smyslu k tomu byla snaha za socialismu, ale lidé na to dosud nebyli mentálně dostatečně zralí.
UPOZORNĚNÍ: Informace zveřejněné v tomto článku jsou výhradně informačního charakteru a v žádném případě nejsou investičním poradenstvím nebo obchodním doporučením.
